Mohli jiní, mohly jiné …

Mohli jiní, mohli jiné, pročpak ty ne, Augustine?

Úryvky z knihy sepsané salesiánem P. Jaroslavem Kopeckým.
Jedná se o příběhy lidí, kteří se vydali na dráhu duchovního povolání.

V katolickém tisku se objevují stále častěji zprávy o úbytku kněžských a řeholních povolání v různých zemích Evropy a Ameriky. A naopak, povolání přibývají v Africe a v Asii. V této souvislosti se často hovoří o krizi povolání, tj. přibývá ztroskotaných povolání, menší se úroveň existujících.

Když se stal před třiceti roky papežem Jan Pavel II., zadal jedné papežské univerzitě v Římě úkol, aby podle ukazatelů z posledních desetiletí vysledovaly perspektivy církve do budoucnosti. Výsledek byl tragický. Počítače vypočítaly každé diecézi, řeholi, zasvěcenému společenství den, kdy zanikne, protože nebude mít žádného kněze. Některá data byla zlověstně blízká, někde na tom byli ještě dobře, ale to se nejednalo o Evropu, ani Ameriku, ani o Austrálii.

Co dělat? Tato situace se nevyskytuje v církevních dějinách poprvé. Na příklad v našich zemích po husitských válkách, v Itálii před stopadesáti roky byly kláštery, semináře, farnosti rovněž poloprázdné. V Itálii pak jediný člověk Don Bosco udělal možno říci zázrak. Historik W. Schanoni v druhém dílu knihy Die Heiligen in ihrer Zeit z roku 1967 říká, že během jeho života od něho vyšlo asi 6 000 – nejde o překlep – šest tisíc kněží. Z tohoto počtu se stalo spoluzakladately jeho kongregace 1 200 salesiánů.

Velká encyklopedie kněžství (ital. vydání) říká: „Povolání jsou všude. Don Bosco tvrdil, že každý třetí chlapec má církevní povolání. Ale nejčastěji chybí ti, kteří by je vypěstovali. Mons. A. Colle dává příklad: „Moje rodná farnost měla 1 500 duší. Když mi bylo deset let, slavila se tu po devadesáti letech primice. Za mne tam přišel kněz, který měl rád nás chlapce. Hovořil nám o kráse kněžství, o životě v semináři, učil nás a rád si s námi také zahrál a pobavil nás. Během devíti let jeho působení odešlo na teologii šest hochů a ze všech se stali dobří kněží. Po devíti letech byl přeložen. Přišel jiný kněz, učený, dobrý, bez zájmu o mládež. Výsledek? Za 38 let jeho působení ani jedno povolání“.

Město Lu je maličkým městem v severní Itálii. Toto místo by zůstalo zcela neznámé, kdyby zde několik matek za časů Dona Boska neudělalo velké rozhodnutí. Nebyla kněžská povolání. Zdejší matky se rozhodly, že se budou scházet každé úterý na adoraci před Nejsvětější svátostí pod vedením svého faráře Mons. Alessandra Canora a budou se modlit za povolání. Každou první neděli přijímaly Eucharistii na tento úmysl. Po mši se všechny matky modlily a prosily o kněžská povolání. Díky této aktivitě se šířil v rodinách pokojný a radostný život, kde děti mohly včas rozeznat své povolání. Výsledek? Z tohoto malého místa vzešlo za 150 roků 323 duchovních povolání: 152 kněží, 171 řeholnic pro 41 různých kongregací. V některých rodinách byla tři i čtyři povolání. Nejznámější je příklad rodiny Rinaldiů. Z této rodiny Pán povolal šest synů. Dvě dcery se staly salesiánkami FMA, odešly do San Dominga a staly se z nich odvážné misionářky. Pět synů se stalo salesiány. Nejznámější z nich je Filip Rinaldi, třetí nástupce Dona Boska, kterého Jan Pavel II. prohlásil 29. dubna 1990 za blahoslaveného.

Filip Rinaldi vzpomínal na víru své rodiny: Byla to víra, která naučila naše rodiče říkat: Pán nám dal syny a nemůžeme říkat ne, když je volá. – Každých deset let se všichni žijící kněží a řeholnice setkávají v Lu, pro celé město je to velká událost.

Náruč Boží je plně otevřená a štědře rozsévá semena povolání do duší mladých. Ale ubývá těch, kteří by klíčící semena povolání pěstovali.

(zdroj: www.sadba.org)

This entry was posted in Nezařazené. Bookmark the permalink.

Comments are closed.